| Neopětovaná láska |
| Napsal uživatel Lucie |
| Pondělí, 04 Srpen 2008 09:27 |
|
Julie chodí každé, všední ráno do školy kolem jednoho domu. Každodenně na zahradě toho domu sedí chlapec. Julie nikdy neměla odvahu ho oslovit. Vždy, když kolem jde jen se na něho usměje, on, ale její usměv neopětuje, jednou na něho dokonce zamávala, ale on nic, díval se někam do neznáma. Julii to trápilo, zamilovala se do něho. Jednou, když šla zase kolem, on na té zahradě nebyl. Julii to přišlo divné, a když šla ze školy, sebrala odvahu a zazvonila u dveří. Otevřela žena, možná jeho matka, měla zarudlé oči asi od pláče. "Dobrý den, já..., zasekla se, moohla bych mluvit s vaším...synem?" Ženě začaly tékat po tváříš slzy " Synem? Nezmínil se, že by měl přátele" Julie jí vše vypověděla, že chodí kolem do školy, že se na něho usmála a on na ní ne, všechno ze sebe naráz vychrlila. Žena se rozplakala ještě víc." On se včera večer zabil, vzal si o něco víc prášků než obvykle, připadal si sám, měl jenom mě, žádné přátele, odmčela se, on byl slepý, nemohl tě vidět, nevěděl, že existuješ, víš?!" Julie se robrečela, žena jí obejmula.
|
Komentáře a dotazy k produktu
take se citim strasne sam:( ale nemyslim jsi ze je do me nejaka holka zamilovana:(
Kdyby tam ty překlepy nebyly, určitě by se to četlo o poznání líp a možná bych se více zabýval samotným příběhem.
No, možná bys to ocenil víc, kdyby sis všímal děje, pointy a ne jenom nesmyslných překlepů .
skoro sem se rozbrečela...:´-(
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.